V některých účastnících zážitek ze semináře doznívá ještě týdny po té. Děkujeme paní Pavle za báseň napsanou přibližně měsíc po semináři:

STROZE O POKOŘE

Pokora je v hloubi duše, svým projevem však není slyšet.
Je vzácným darem, budiž ji víc přáno,
je projevem i díku, za každé nové ráno.

Je vzácná jen tím, že není ji mnoho,
že by byla ke koupi,..(?).. -o tom nechce "slyšet" ani slovo.
Nestojí víc, než chtít pustit ji do nitra svého,
a nic nechtít za "nájem", pak ráda bude sama sebou.

S ní snadnější je "myslet". Je vstupní bránou ke svobodě
a jsi-li chudý v penězích, -s ní bolet Tě to méně bude.
V ceně je i "Láska" a otevřený budeš všemu více,
svým nemajetkem -nebudeš už cítit se tak zničen.

Já stále se snažím udržet s ní přímý krok.
pak dojde mi, že jen stačí se zklidnit. Nehoní mě. Není cvok.
Je to vzácná paní a já ráda učím se od ní.
Však někdy ztratím ji. A jen zoufale se v sobě brodím.

A čeho, že se tak často bojím?
Jaké "rány" vlastně hojím?
Proč psem jsem, co rány si sám v koutě líže?
Necítím tě "Lásko"! Přijď prosím blíže!

Když prosím,.. tak mi opět dochází,
že v mžiku se ve mě paní "Samolibá" prochází.
Proč chodila by "Láska" za mnou? Proč ji takto urážím?
S "Pokorou" pak slzy suším. Promiň. Opět si Tě "Lásko" vážím.

Chvíli se pak před ní stydím. Že i jiní mnou se prochází.
Znám je všechny. "Zlost" i "Zradu". Cítím se jak nádraží.
Vlaky "Strachu" mnou projíždí ze směru "Zmatku"...
Neznají snad jinou zkratku?!

Vždy nestačí jen o tom slova. Mám šanci se i poučit.
Nám lidem je to přeci dáno, rodit se všemi vlastnostmi.
Je dobré vědět, že každý máme na výběr, se kterými chceme dále žít.
Ty stanou se silnější, jen tím, že je pustíme. Ty můžeme bez boje mít.
A Enjoying? Je možná cesta, po které za svým cílem jít.