zpět na výpis článků

Naďa Konvalinková: Mám přání, aby víc lidí myslelo pozitivně / Jiří Hamerský / 01.03.2012

O vděčnosti, skromnosti a pokoře. O tom, že všechno se nám vrací. O smíchu, meditaci a také o tom, jak hned ráno zpříjemnit život sobě i druhým. Naďa Konvalinková, naše známá herečka, se v rozhovoru pro Enjoying podělila o svou moudrost a principy, kterými se řídí.

Paní Naďo, z vás vyzařuje velký klid a pohoda. Co vám v životě pomáhá? Kde berete takovou energii?

Hlavně si myslím, že život není pro nikoho jednoduchý. Na co jsme si zadělali, to si teď musíme odžít. Podle mě by také člověk neměl se svými starostmi „chodit na trh“. Každý má svého dost.Když vyjdeme ráno ven a někoho potkáme, tak první, co je potřeba udělat, je se usmát a předat takový ten zapálený plamínek. Když se tímto způsobem budeme jeden na druhého usmívat, tak bude všechno jednodušší.
Pepíček Bek, když se ho kdysi ptali, proč má pořád dobrou náladu, odpověděl: „Já se probudím a jsem naštvaný. Vyjdu před barák, tam kluci popelářský. A oni řeknou: „Tak co, pane Bek, jak je?“ A já odpovím: „Dobrý kluci, dobrý“. A jako když hodíš kačku do forbesu, jedu v tom celý den.“A právě úsměv, který je vám odpovědí, vás nabíjí. Takhle se člověk může dobíjet.

Říkáte, že čím více radosti rozdáme, tím více ji sami máme…
Ano. Všechno, co do vesmíru posíláme, se nám obloukem vrací. Pošleme-li negaci, vrátí se nám negace. Dávám si teď už velký pozor na to, co si myslím a co říkám. Dobrá zpráva je, že pozitivní myšlenka je daleko rychlejší než ta negativní. Proto, i když se někdy neudržíme a řekneme nebo pomyslíme na něco negativního, tak ještě pořád máme šanci to pozitivní myšlenkou předehnat a změnit.
Také bychom neměli nikoho jiného soudit. Všichni jsme na cestě. Někdo už má za sebou větší kus a je dál. Někdo teprve se svým myšlením začíná bojovat. Jak se říká „Nesuď a nebudeš souzen“.
A je dobré vědět, že když udělám za den tři, čtyři dobré skutky, tak se mi to vrátí.

Vím, že vás už před léty oslovila kniha Tajemství. Věříte, že všechno, co si přejeme, se může splnit?

Ano, ale musíme si dát velký pozor na to, co si přejeme: „Přej si a bude ti splněno.“ Někdy nedokážeme přání přesně stanovit, a když se pak vyplní, jsme velmi překvapeni, co k nám přišlo. Přání musí být jasně daná. A pak je skutečně možné všechno.

V Tajemství se také říká, že když cítíme vděčnost za to, co máme, může pak do našeho života proudit ještě více dobra. Souhlasíte?
Určitě. Vděčnost je důležitá. A taky skromnost a pokora. Mohli jsme to vidět na osobnosti pana prezidenta Havla. To, co hlásal, taky žil. Šokoval tím celý svět - že byl tak skromný člověk.

Co vám, paní Naďo, vlastně přináší inspiraci nebo pocit svobody?

Mám za sebou hodně dlouhou cestu: hodiny meditací, kineziologii, Reiki… Pomáhám léčit a předávat energii. Vždy mě vedlo to, abych mohla někomu pomoci nebo si vyčistit mysl a pomáhat.

To může být inspirací pro ostatní. Že svým myšlením můžeme uzdravit své tělo.

Právě. Hlavně tím myšlením. Když chceme někomu vynadat, je dobré si říct: „Je to pašák.“ Protože to vás rovnou rozesměje a neublížíte si.
Každým negativním výrazem, každou nadávkou, škodíte sami sobě. Vrací se to vám, ne člověku, na kterého se hněváte.


Možná také není úplně jednoduché mít rád sám sebe.

Musíme se to naučit. Ráno vstát, podívat se do zrcadla a usmát se na sebe. Pak sami sebe pozdravit a říci: „Tobě to ale sluší. Mám tě tak ráda.“ Je důležité myslet napřed na sebe, protože teprve až sami budeme v pořádku, můžeme pomáhat druhým.

Pojďme na chvíli k divadlu. Když hrajete např. nějakou radostnou postavu – přenáší se pak ty emoce i na vás?

Pro mě je jeviště takovým chrámem. Když tam člověk přijde, jakoby působily úplně jiné síly. Mizí bolest i soukromé trápení. Jako by tam člověk stál v záři lásky.
Přenášíte tam to, co jste ten den zažili a také publikum vyzařuje to, co zrovna žije. Skladba diváků i herců je pokaždé jiná a proto je i každé představení úplně odlišné.
Člověka nabíjí, když se lidi zasmějí, i když se uvolní nebo když je ta věc smutná a oni pláčou. Protože všechny tyto emoce léčí.

Popsala jste, že na jevišti je to, jako stát v záři lásky. Můžeme se do této „záře“ dostat, i když nejsme herci a nestojíme před publikem?

Je to skutečně o myšlení. Velice dobrá je meditace. Zkusme dvě minuty, pět minut. Zavřít oči a soustředit se na nádech a výdech. Přijde-li myšlenka, pomysleme si: „chyba“. Jde o zastavení myšlení. Mysl se tím úžasně vyčistí. A když ji pak máme nabitou a soustředěnou, můžeme poslat lásku do celého světa: všem bytostem, matičce Zemi, do všech světových stran i nahoru do vesmíru…
Meditace je opravdu důležitá. I kdyby to měly být jen dvě minuty denně někde na záchodě. Zastavíme myšlenky a uvědomíme si, co jsme ten den vyslali do vesmíru. A případně ty negativní přetočíme na jejich pozitivní protipól.

Je na vás vidět, že máte hodně ráda smích. Čemu jste se třeba v poslední době hodně zasmála?

My máme smysl pro humor v našem rodě. Mám strejdu – bratra mé maminky – a když si zavoláme, tak se začnu okamžitě smát. Je velmi legrační, komický. Nedávno jsem ho navštívila, tak jsem opravdu vysmátá.
Podobné je to se sestrami. Všechny tři máme za sebou různé životní příběhy a i chvíle, kdy nám nebylo do smíchu. Ale když se člověk naučí nad to se dostat, podívat se na sebe a vidět se z té směšnější stránky, tak je to pro život moc dobré.

Ale co když někdo prochází opravdu hodně těžkým obdobím?
Mně hodně pomáhá, když si řeknu „LÁSKA A SVĚTLO“. Když pomyslím na lásku. A také modlitba, to je krásná energie. Samozřejmě, že jsou situace, kdy se člověk nemůže ani smát a musí se překonat. Také věřím, že je tady spousta andělů, kteří mohou pomoci a čekají na to, až je oslovíte a poprosíte. Protože když je nepoprosíte, oni se vám sami do života vměšovat nesmí.

Pojďme se vrátit ještě k divadlu. Co nyní chystáte? Čím žijete?
Minulý rok jsem natočila osm dílů sitcomu, které naspala Halina Pavlovská. A mám za sebou dvě premiéry: Jednu v divadle Broadway: Vánoční zázrak, což je takový romantický příběh na téma písniček Janka Ledeckého. A ve Viole představení finského autora Stará dáma vaří jed. Hrajeme tam jenom tři s L. Malkinou a Honzou Zadražilem všechny postavy. Chtěla bych na to všechny lidi pozvat, protože si myslím, že je to krásné představení a moc se povedlo.
A ještě mě čeká zkoušení v Divadélku v Řeznické – česká premiéra americké hry Sheldon a paní Levinová. Budeme tam hrát sami dva s Honzíkem Zadražilem. Název ještě není úplně konečný, každopádně je to velice vtipně a chytře napsaná komedie, kterou bude režírovat Viktor Polesný. Moc se na to těším.

Jaké má Naďa Konvalinková osobní přání?
Já mám přání, aby nebyly války. Mám přání, aby nehladověly děti ve světě. A mám přání, aby více lidí myslelo pozitivně. Když se několik procent lidí spojí a bude vysílat lásku a světlo do vesmíru, matičce Zemi a všem zemím, kde se děje bezpráví, tak se hodně podaří vyčistit.

Co byste na závěr, paní Naďo, vzkázala čtenářům Enjoyingu?
Přála bych všem, aby se naučili probudit světlo, které v nich je a najít lásku, kterou v sobě mají.

To je nádherné… Děkuji Vám moc za rozhovor.